V první řadě je potřeba vědět, co to ten „manners“ vlastně je…teda, ne že by se to nedalo spokojeně destruovat bez patřičných vědomostí…Jedná se v zásadě o slušné stolování. V restauraci nebudete srkat polévku, vcucávat špagetu (s odkápnutím omáčky … asi ani bez, ale to je jedno), nebudete dělat kolem jídla odpornosti a nechutnosti, nebudete hltat a tak…mno, tohle všechno, když nebudete dělat, tak to je dobře, tak se to má a jmenuje se to „manners“. Nejde vůbec o to, naučit koně jíst příborem. Chceme jenom, aby na nás nedotíral, když neseme krmení, seno, mrkev a tak. Nechci uši vzadu, hrabání nohou, tanečky, pitominky, cpaní se na mě, lezení mi do kapes, tohle všechno nechci. A když tohle nemám, jsem šťastná já.
Jak to, co nechci, můžu vyrobit? No, ajn, cvaj. Jako prd.
1) Spěch. Nepočkám, až se koňuch uklidní a šoupnu mu kyblík zrovna ve chvíli, kdy je v hrabacím rauši. Udělám to takhle třikrát po sobě (pony je skromnější…tomu to stačí dvakrát) a mám super věc, mám koníka norníka. Můžu vyrazit na jezevce. Podobně lze vyrobit i koně bez uší.
2) Panika. Řítí se na nás! Skrčit se a přikrýt! A ideálně u toho ztratit pár pečlivě nakrájených kousíčků mrkve, který máme narvaný v kapsách a cválacích kapsách (třeba těch od Alter equestrian) a dalších oděvních dutinách. Jo, a teda je fakt, že se na vás nemusí kůň zrovna řítit cvalem, může se řítit krokem, může se dokonce jednat jen o koně frotéra, čili lepiče, který se na nás ve své nepřekonatelné touze po něčem na zub sápe…a řítí celým tělem, zadkem, plecí, čímkoli, prostě kusem koně. A vy unikáte řícení a přitom ztrácíte krmivo.
3) Láska. Milujeme svého koníčka tak moc, že když se na nás hezky podívá, dáme mu něco dobrého, aby nás měl taky rád. Dáme mu něco dobrého, když se nám roztomile přehrabuje v kapsičkách, když nám fouká svůj senný dech do tvářiček, když nás ožižlává, když nás pak kousne, tak se lekneme a nastane situace dvě Panika. Tohle se nám nestane, protože nejsme z Marsu, žejo. Mnohem častější je situace čtyři.
4) Strašnochtění. Tak tohle je taky o člověku a ne o koni. Učíte něco, co strašně chcete naučit, tomu koni to docela jde, tak to pořád opakujete a jde to tak dobře, že zrychlujete, jásáte, prskáte své emoce na všechny strany a najednou si odměňujete koně, který otáčí hlavu po vaší ruce, protože má radost, jak jásáte, jak mu to jde a jaký má krásný plynulý přísun krmiva, pak najednou odměňujete koně, který se dotýká vaší kapsy a pak koně, který po vaší kapse šmejdí a sápe se na vás a pak se to celé musí opravit.
