Jak „manners“ spolehlivě destruovat jsme si ukázali v minulém příspěvku. Co“manners“ jsou, je tam zmíněno také. Tak rovnou pojďme na to, jak tuhle záležitost nepokazit a případně ji opravit, když se nám porouchá.
1) Neodměňujme omylem. To je taková ta situace, kdy jsme někde s koněm, něco nám spadne na zem, zpravidla jídlo, kůň si toho všimne a jídlo si sezobne. Z toho kusu žvance se v mžiku stane odměna. Problém nastává, když nám u toho kůň stojí na noze, když se na nás tlačí, když nás pronásleduje. Pokud nám přesně v těchhle situacích něco náhodou upadne na zem, je to odměna a odměnili jsme chování, které se zrovna děje. Prostě trénink začíná už ve chvíli, kdy nás kůň zblejskne přes plot, co už s tím naděláme.
2) Rozhodni, co odměníš. Jo, tak to souvisí s jedničkou. A můžeme si za to sami. Ono chvilku trvá, než člověku dojde, že s následováním targetu si může zároveň posílit u koně „vraždění pohledem“. Někdy se prostě stane, že odměníme koně, kterému se už v hlavě líhne nápad, jak se co nejrychleji dostat do člověčí kapsy.
3) „Timing“, já mu říkám „tajmink“, nebo prostě „načasování“. Jako ne že by se tahle věcička nehodila v jakémkoli tréninku. Ale pokud máte „manners“ na padrť (a mocí mermo chcete, aby váš kůň jezdil na žrádlo), budete tohle potřebovat tuze moc a pokud možno dokonale zvládnuté. Jádrem pudla totiž je odměnit koně, než sebou začne šít, tlačit se na vás, doprošovat se odměny atd. Čili musíme vychytat okamžik, kdy je zvíře ještě v klidu a tento klid odměnit, ne zaspat a u zvířete posedlého ďábelskou chtivostí po žrádle čekat, až se uklidní. Neuklidní, bude ještě nasranější. Takže „načasování“.
4) Ta pravá. Mno, ano, ta pravá odměna. Co je odměna, to si volí kůň sám, pochopitelně. My ovšem máme v této volbě poslední slovo. Faktem totiž zůstává, že s neadekvátní odměnou se může i poměrně civilizovaně stolující kůň proměnit v piraňu. Prostě z lepší odměny má větší radost, víc se na ni těší a hůře se ovládá. Prostě si vezmeme do kapsy něco, co ještě chce, ale zase ne tak moc. Čili odměňujeme žrádlem, které má nejnižší možnou hodnotu, za niž je ještě kůň ochoten pracovat … a nepošle nás někam. Jo a pak to má ještě pár úskalí jakože třeba jeden kůň nemá rád, když mu dáváte mrkev po jednom kolečku, druhej se hecuje, když se odměňuje něčím sypkým, třetí potřebuje, abyste ho nechali v klidu dožvejkat, čtvrtej zase potřebuje plynulý přísun.
5) Nikde není psáno, že musíme krmit z ruky, když víme, že to pro koně může být těžké.
Prostě si „manners“ nepokažte a budete v klidu.