Ideální samozřejmě je paddock paradise na pětihektarovým pozemku, nejlépe v kopci a pak ještě tak osm hodin času denně na péči, kterou hodláme tlustoprdům věnovat. No, jenomže tohle je ve většině případů fakt sci-fi.
Proto první doporučení zní, když si jdete koupit koně, nekupujte haflinga, welshe, irského coba, norika, poníka, u něhož je nejistý otec a možná i matka, hucula, ale třeba ani painta a podobné kouloidní rasy koní. Já vím, když oni tak koukaj, mno, mám doma dvě takový, žejo.
Jako tyhle koně nejsou problém, když od šesti ráno do šesti večer táhnou maringotku a přes noc se pasou u rybníka. A nebo třeba od šesti ráno do šesti večer nahánějí dobytek a pak se pasou přes noc u rybníka a nebo tahají dřevo a pak se pasou. Taky s nimi nebývá problém, pokud máte denně čas nachodit kvanta kilometrů, no to většinou nemáte, žejo. Já právě taky ne.
K průseru se začne schylovat, když tyhle „ízikýpry“ ustájíte na oblíbeném 24/7 pastevku, kde se přes léto cpou jak protržený a přes zimu taky. Zatímco přes léto u toho i něco nachodí (ne teda, že by to mělo nějaký efekt), přes zimu jenom stojí u balíku a cpou se, no, jak protržený.
Co se dá dělat, když už si člověk tohle dietní peklo navěsí na krk… Mno, předně, v mnoha případech to dopadne tak, že si koně odstěhujete domů, abyste ho mohli režimovat tak, jak potřebuje, protože v ustájení to nejspíš vždycky dopadne tak, že ať děláte, co děláte, stejně to je celý tak nějak bez výsledku, protože prostě stádo šlachovitých plňasů se nebude podřizovat jednomu tlustoponclovi … jako od sena se vyhnat nechají, to jako jo, ale to je tak všechno, co jsou ochotní udělat.
Výhodou tohohle domácího ustájení je to, že můžete takzvaně měnit „tvář krajiny“, prostě si to uděláte tak, aby se vám to hodilo do krámu. Místo trávy máte kopřivy. Místo jednoho balíku sena na jednom místě máte deset malých sítí s mikroskopickými oky na deseti různých místech (ne ty díry, ty sítě). Koně pouštíte na pastvu od tří do šesti, protože jste si nastudovali, že tráva má v tuhle předsvítací hodinu nejmíň zlých fruktanů. Různě plotíte, posouváte, přepichujete, náhubkujete, hutníte povrchy, stavíte treky … no voser.
Dřív nebo později se začnete intenzivně zajímat o kopyta, protože se prostě může stát, že tlustoprd najednou začne hůř chodit. Šťastní vy, kteří máte, za každého počasí sjízdné příjezdové cesty, kamennou stáj pro případ vedra a přístřešek pro případ deště a hlavně…, hlavně kousek roviny. To vám pak nemusí být trapné si pozvat schopného kováře a nechat ho všechnu tu hnusotu oddřít za vás. Nám ostatním zbyde koupit si rašpli a vyučit se v oboru.
O krmení, o to už se zajímáte dávno, protože do tlustoprda nemůžete nic sypat bez rozmyslu. Každý experiment se bohatě vrátí na tukových zásobách. Do kyblíku můžete nasypat tak hrst řezanky, pokud možno … no, co si budeme nalhávat, spíše nutno… bez melasy, do toho nějakej ten kouzelnej minerální prášek. Co se týče sena, je poměrně šikovnou záležitostí vychytat jeho množství tak, aby v sítích vždycky zbývalo, nestane se pak, že by se bazďoši přežírali do bezvědomí. Vědí, že tam to seno prostě pořád je.
Přežírání se trávou to je trochu jiná liga, kůň na senné dietě prostě bude na trávě vždycky jak utrženej ze řetězu. Nicméně i tenhle projev travní demence lze krapet korigovat. Chce to odhodlání, disciplínu, sebeobětování a trpělivost. Prostě několik dní za sebou dvacetkrát koně pustíte na trávu a dvacetkrát zavřete, on si to nějak v hlavě přechroustá a zjistí, že se jednou vyspí a zase půjde na trávu. Nojo, fakt. Pouštím si takhle tlusťošky na pastvinu bez košíku a ony si chodí domů zobnout sena, pak si jdou zase na trávu a tak. Prostě dodržujou odtučňovací režim.
Jestli jsem na něco zapomněla, tak o tom nejspíš napíšu někdy příště. Jo, poslední věc, jsem hrozně ráda, že jsem se konečně zbavila pastevních náhubků … je to super věc, pokud to nejde jinak, ale jakmile si člověk může ohýbat podmínky, může náhubek viset na věšáku.
Jo a vlastně ještě něco. Tlustoprd tloustne i na pastvě, co není pastva. Prostě to je víc hnědý jak zelený, tlustík pastvu spíš tak jako hraje a předstírá, mnohdy dost přehrává, člověk by to neměl ani na misku psycho salátu pro lesní ženy, ale tlustoprd, ten se spokojeně obaluje sádlem. Mířím tím k tomu, že to, čím si skutečně narve pajšl, je měřitelný jenom v zimě a je dobrý toho využít a toho koně, toho tlustoprda, si přes zimu zhubnou … jasně nechceme, aby zmrznul nebo dostal zápal plic, vztekla se a bil se o jídlo, takže s rozumem.
P.S. Na fotce to je s kondicí už fakt na hraně, začínají se tam rýsovat kolenní opěrky (a to ke teprve červenec).