Peripetie s pyskem…

…aneb veterinární okénko.

Onehdá jsem si takhle odpoledne přišla z práce a našla jsem Amber, jak má oteklý horní pysk, naprosto asymetricky, hnusně, vlevo. Byl to zrovna den, kdy bylo krapet tepleji a poňovač kromě koňaření taky trochu včelařím, tak jsem si říkala, že to zřejmě způsobila včela odpočívající na síti a nevěnovala jsem tomu pozornost … tedy až na googlení toho, kdy by se tak jako časově horizontálně měl otok „rozpustit“. 

Po týdnu jsem si řekla, že gravitace je sviňa, a otok moc neustupuje, protože má kobyla furt hlavu u země … a dala jsem tomu ještě týden. To už by jako včela splaskla, tak jsem začala pátrat, o co by jakože mohlo jít. Zjistila jsem spoustu věcí a dostala spoustu tipů: vražený trn, kousnutí od ploštice, zánět slinných žláz, problémy se zuby, kopanec, bouchanec, skřípanec. 

Nu co, udělalo se sono. Pak se do milého pysku píchlo a z pysku vytekl průsvitný sliz. On se teda musel vymáčknout. Super, mám koně emzáka. Otok byl pryč, ovšem ne na dlouho, do týdne vypadala levá strana horního pysku opět, jako když tam Ambi má tenisák.

Tak se do toho řízlo. A to byla přesně ta chvíle, kdy jsem si říkala, že bych nemohla být veterinář … ne snad kvůli tomu, že bych nedokázala do něčeho říznout, mrkev řežu denně, spíš šlo o to, že je to prostě poměrně přesná práce. Mno, to ovšem ještě bylo před úkonem přišití drénu. To však následovalo až při další návštěvě, když první řezanec za dva dny zarostl a pysk se opět napustil slizem. Tam jsem pochopila (u toho přišívání drénu), že jako humanitní vzdělanec jsem přesně člověk na svém místě a nemám se vůbec o žádnou manuálně zručnostní rekvalifikaci pokoušet. Klobouk dolů před doktorkou! 

Tak jsme měly zašito a následovalo týdenní mačkání, proplachování, mačkání, proplachování a furt dokola, než drén vypadl … a pak ještě chvíli, rozkaz zněl, udržet otevřeno co nejdéle. Chodila jsem mačkat co tři hodiny, než dírka zarostla. Mno, a když už nic neteklo … teda ono to moc neteklo celou dobu, musela jsem sliz namotávat na klůcek, tak když už to neteklo, tak jsem si řekla, jak se konečně po čtyřech dnech super vyspím a na mačkání jsem se vyprdla. No, a co myslíte, do rána to nejen zarostlo úplně, ale i opuchlo, začalo to hřát, bylo to červený a mě z toho málem jeblo. 

Otok pysku.

Následovalo hýkání, lamentování, doprdelování a spousta dalšího nepublikovatelnýho sprosťačení střídaného litováním nebohé Ambinky … a taky nebohé mě a nebohé veterinářky. Ale což, je potřeba se k tomu postavit čelem a jednat. Tak jsem jednala, zavolala paní doktorce, paní doktorka přijela, podívala se na pysk a řekla, že jí to nepřijde tak zlý. Mno, nebylo to tak zlý, protože někde cestou z výběhu k „ošetřovacímu stanovišti“ (které Amber fakt nesnáší … veterináře už taky nesnáší … mě zatím snáší) se ten sajrajt provalil ven, teda spíš dovnitř, a pysk splaskl. 

Od tý doby ťuk, ťuk, ťuk zatím dobrý. Je tam teda takový trochu jakoby tužší zvazivovatělý místo, ale hlavně když to nebolí. No, nebolí, nechá si na to sahat, nechá si to mačkat, pysk obracet a vyvracet na všechny světový strany. Mno, shrňme to, zábava na plus mínus dva měsíce. 

drén
Drén v pysku

Co z toho pro mě plyne:

  • Nemusím si dokazovat, že kůň vydrží pitvání za živa … teda za umrtvena, ale bez sedace. Vydrží, ale bohužel se špatně odhadl okamžik, kde už kůň žije a kdy už žije a vyrobila se averze na veterináře. 
  • Nevadí, je co trénovat. Jen musím sehnat pár lidí, co budou dělat, že jsou veterinář. Protože já jako veterinář prostě nefunguju. V rámci „hýčkání“ pysku si totiž Ambi nechala líbit opravdu všechno, pravda, zpočátku bylo třeba vymyslet, jak na to, ale naučily jsme se s ubližovacím handikepem vzájemně fungovat.
  •  Pokud se nic nepodělá, tak mám na nácvik čas do podzimu, to totiž budeme očkovat. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *