V sobotu jsem byla po delší době na kurzu. Osobně. Nic přes internet, žádný televize, počítače, jenom lidi z masa a kostí a koně. Koně byly dvě a byly to osobnostě, obě. Na kurz jsem se vypravila hned z několika důvodů…jednak ho pořádala trenérka Teraza Hýžová Majerová, která na kurzy připravuje bezkonkurenční občerstvení, umí nejlepší grilovaný hermelín v kraji a ovocný čaj možná i v celý Evropě. A kafe, kafe jsem měla dvě, dala bych si víc, ale nechtěla jsem vypadat jako kofeinista.
Pak tu byla úžasná prostora terezínské jízdárny. Je to kulturní památka a je parádní, že může sloužit svému původnímu účelu. Jako fakt dobrý. Hele, a dá se najmout pro normální smrtelníky. Navíc Terezín mám blízko. A taky to píšu, aby bylo vidět, že mi jde i o to duševno a nejela jsem se tam jenom nažrat, žejo.
No a třetí důvod byl ten, že jsem konečně chtěla na vlastní oči vidět toho slavnýho Oldu Nováka, živýho. Navíc nekonfliktní výcvik, ten taky dělám, žejo, takže si tam nepřijdu ani moc nekomfortně…
No a o čem ten kurz byl, on měl takovej hrozně dlouhej název: Kurz nekonfliktního výcviku: “Lidský vysílač a koňský přijímač a jak je harmonizovat.” Jako nenudila jsem se ani chvilku. Byla pohádka. Bylo praktický ukazování. Byly mraky teorie. Byla spousta energetický vomáčky týkající se toho, jak na koně vlastně působíme. Holt to jsou senzitivní zvířata a když jsme leklá ryba, je náš kůň leklá ryba a když jsme překotný, je překotný i kůň, tak to prostě je. Jako jo, o tadytěch energiích vím, ale že bych to nějak řešila, to ne. Prostě moje koně si na moji vyšší tepovou frekvenci zvykli. Za sebe jsem spokojená s tím, že když jdu ke koním jsem schopná se svlíknout ze zbytku světa…což mimo jiné bylo taky zmíněno.
A teď teda k jádru věci…v mém měřítku mi to moc jako nekonfliktní výcvik nepřišlo. Dokud se mluvilo, tak dobrý, ale pak přišli na řadu koně a došlo na takový zvláštní koktejl používání tlaku a pamlsků… teda odměn, no. Zdálo se mi, že obě koňské dámy ze začátku vůbec nevěděly, která bije, ale to nemůžeme mít nikomu za zlé, prostě nevěděly o co půjde, vhozeny do vody, nuceny plavat. Ne, že by neznaly práci s tlakem, prostě znaly jen jiný způsob a chvilku trvalo, než pochopily, kteráže to hra se tady hraje.
Jako práce s tlakem, OK, bylo tam takový to horsmeňácký nahánění (s upozroněním, abychom se rozestoupili, aby jakože kůň neproběh zábranu), no žádnej kůň zábranou neproběh, takže asi dobrý i já jsem to snesla, a nutno teda přiznat, že tohle je metoda, kterou fakt nemusím.. Co mě trochu prudilo, byla ta práce s odměnou-pamlskem (byla tam i odměna-klid, proto to takhle rozlišuju), tam teda byly trochu mezery, bylo jich tam víc. Bylo tam víc důležitých věcí, na který je potřeba si dát pozor, aby si člověk nezavařil. Za sebe, kvůli těm zvířatům, považuju ale za důležitý zmíňit jenom to, co se týká protipodmiňování, teda říkalo se tomu nějak jako rozdělení pozornosti…to je takový to, že koni cpete žrádlo a děláte mu něco, co nesnáší a on si to nechá líbit. Hele, prosím, protipodmiňujte až poté, co koně prohlídne veterinář a řekne vám, že to ten kůň má fakt jenom v hlavě a fakt ho nic nebolí. Kór když se jedná o věci kolem sedla nebo o lekání.
Co považuju za hrozně moc fajn je to, že zazněla informace o tom, že koni nebudeme dělat nic, co se mu nelíbí. Tedy, pokud není v pohodě ze země, nepolezeme mu na záda, pokud má problém se sedláním, nepolezeme mu na záda, prostě se tak trochu poslouchá, co kůň říká. Super. Posun jako blázen. Jasně, pro pozitivkáře samozřejmost, houska na krámě, ale na tomhle kurzu jsem byla pozitivkářka zřejmě jenom já. (Kdybych se o to vsadila, nejspíš neprohraju.) Líbilo se mi, že kurzovod byl schopnej bez nějakých příkras těm lidem říct, že se to tomu zvířeti prostě nelíbí a pozor, že je potřeba to změnit. Tohle nikdo neslyší rád. Osobně vím, že moje herky si sebou táhnou celý uzlíky “problémů” (hlavně teda těch mých), vím o nich a stejně mě mrzí, když mi o nich někdo řekne, kór před lidma…prostě to tak je. A teď si vezměte, že na plnou hubu řeknete někomu, kdo o tom neví “Tvůj kůň tě nechce na zádech.” “Tvůj kůň se od tebe nechce nechat vodit.” “Tvůj kůň s tebou nechce být.” Super pocit, bejt za trotla, jé, jak já to znám. Kolikrát jsem si musela říct “No, Vendy, tohle jsi posrala. Jsi blbá. Musíš s tím žít. Ale neboj, dá se to opravit.”
Takže za mě, přínos světu:
Kůň může nesouhlasit.
Není cesta koně donutit, ale přesvědčit ho.
Pamlsky nejsou od Satana.
Asi by toho bylo víc, ale teď mě napadlo jenom tohle.