Nedávno jsem narazila na takovou věc. Taková pomůcka. Na plnění sítí. Říkala jsem si, že by se něco jako asistent na držení sítě hodilo. Nemusela bych totiž chodit kolem svého muže s číhavým výrazem ve tváři. Poňovač když člověk nechce plnit sítě senem sám, musí číhat na tu správnou konstelaci. Ulovit ubožáka. Vylákat ho pod plachtu. Vrazit mu síť do ruky. A do konce balíku ho nepustit na denní světlo. Ve dvou se to prostě lépe plní. Jeden drží síť, druhý pěchuje seno. Sítě se sice dají plnit i jednomístně, álé jé tó tákóvéj vóprůůůz! A tak jsem si řekla, že nějaký ten plnič by se mi sakra hodil. Začala jsem při pobytu online patřičně bědovat, až nakonec zazněla ta kouzelná věta: “Tak si to kup, ne? Proč si to nekoupíš?” Ještě jsem dělala cca půl roku drahoty a pak si plnítko objednala.
Na obrázcích vypadá fórově. Tak jsem si objednala alespoň růžový, aby bylo hezký, až bude stát někde v koutě a překážet a nebo bude na dobro zničený. Ale ve skrytu duše jsem doufala, že když to dodává Senožrout, tak to přece nemůže bejt tak špatný, aby se to hned rozpadlo.
A pak plnítko přijelo. Objednala jsem ho do večerky dole ve vesnici. Večerkářka se pod tou bednou uplně kotila, tak jsem si tak říkala, že to vypadá na solidní kousek železa. Kolem deseti kilo ta bedna měla a byla docela velká. Trochu rachotila, ale jen malinko, menší železářství. Solidně zabalené, nic nikde nečouhalo, narvala jsem to do auta a umpalumpovala si “skládat”.
Myslela jsem, že to bude nějaký komplikovaný vehement, ke kterému budu potřebovat spoustu místa, šroubů, nářadí a asistentů. Ve skutečnosti jsem to měla složené asi tak za třicet vteřin. Celý plnítko se skládá ze čtyř solidních pevných kusů, myslím, že se tomu říká jekly. Všechno se nasune do sebe a utáhnou se tři šrouby. A je to. Nejdýl mi trvalo najít v dílně imbus. Ten jsem pak vysypala z krabice, když jsem ji večer likvidovala – takže byl součástí dodávky. Jen se možná měl přilepit k nožičce, abych ho já slepota nepřehlídla.
Hele a jak jsem to složila, ono to vůbec nebylo fórový. Popadnul mě totální amok, že to musím hned vyzkoušet, tak jsem plnítko popadla a uháněla do seníku, až jsem si totálně zahnojila boty i civilní oděv. Trochu jsem se bála, že mi to v seníku propadne paletovou podlahou a bude to o kus nižší, ale má to na nožičkách takový placičky, který jsou dost placičkatý, aby držely. Jako první jsem zkusila velkou sít. Takovou tu na osm až něco kilo sena, metr na metr má. Sítě bez nudy to dělají. A to byste měli vidět, to byl mžik. Rvala jsem to tam pod tlakem obouruč. Zkusila jsem i vidle. To jelo, to byl mazec. Byla jsem jako plnící kombajn.
Ale měla jsem se nejdřív jít převlíknout, mno. Bohužel velkých sítí mám celkem asi tak deset. Gro mojí síťové krmící výbavy jsou pidi poníkatý sítě na maximálně tři kila sena, když po nich hodně skáču. Mno, nic, umně jsem navlíkla na plníka malou síťku. Dírka do ní byla jak do myší řiťky. Takže sbohem obouruční plnění velkých objemů. Množství jsem sice musela přizpůsobit, ale síť jsem i tak měla zhruba o polovinu rychleji naplněnou a pěkně upěchovanou. Následně jsem objevila stereo plnění – dvě malé sítě vedle sebe. Naplněné za polovinu času. Plník neprdnul, i když jsem se na něj věšela celým já. Původně jsem si myslela, že ho budu muset nějak přišroubovat, ale on docela pěkně spolupracuje, ani se nehne.
Abych to shrnula, pokud plníte sítě, větší množství sítí, hodně sítí, třeba celý balík sena sítí, tak si tuhle vychytávku pořiďte. Z plnítka mám opravdu radost, nejlepší dárek. A děsně mě s*re, že jsem si ho nekoupila už dřív a místo toho hekala a lomila rukama.
Takže, díky, Senožroute, prachy opět vrátit nechci!
