Tenhle summit je jednou z mála dobrých věcí, které vznikly kvůli kovidu. Respektive kvůli tomu, že se lidi nemohli setkávat osobně, a tím, že se nemohli setkávat, tak se hledaly alternativy, jak si vyměňovat chytrostě bez těch setkání, a tak se začaly pořádat online webináře, až z toho vznikl tenhle šestiwebinářový summit. A to je dobře.
Možná vám summit bude znít krapet nabubřele, ale jak byste jinak nazvali něco, co zabere dva dny a vleze se do toho několik hodin vědomostí, bez ohledu na to kolik organizačního úsilí to muselo stát. Tyjo, na to bych fakt neměla. Bylo pro mě docela náročný tenhle maraton vědění zvládnout jako divák…a stejně jsem to nedala celý.
Takže, co jsem tam viděla, co jsem tam slyšela?
Účastnic-přednášejících bylo šest, moderátorkou byla Hana Drahošová, to je ta, co stojí za projektem Koně česky. Prostě sedm statečných, mno. Všechny přednášející spojovalo jedno téma – welfare koní. Tak to asi vezmeme tak nějak popořadě…
Vysoko nasadila laťku už Kristina Koudelová svou přednáškou o “Welfare koní z pohledu tréninku”. Co to je trénink, kolik má fází, jaké to jsou fáze… no prostě – nejdřív chceme něco, cokoliv, pak to cokoliv vylepšíme a pak toho cokoliv chceme víc a víc a víc, ale nesmí se dojít k tomu, abysme tím toho koně otrávili. Hovořilo se také o tom, proč to vlastně všechno děláme, proč koně trénujeme, jak bychom měli trénink nastavit, aby byl ku prospěchu věci. Zmíněna byla také rovnováha, již je potřeba nastolit mezi prací a odpočinkem. Řešily se lepší a horší strany koně … jakože levá a pravá. A co pro mě bylo dost aktuální – trénink s ohledem na věk koně. Růst, kosti, šlachy, svaly, chrupavky, růstové ploténky, kdy se co děje, jak se to děje. No, prostě tu Amber ještě nějakou dobu neobsednu…
Další přednášející byla Barbora Vopálenská, věnovala se tématu koňské bolesti. Jojo, nikdo nechceme, aby našeho koně něco bolelo, ale když už ho něco bolí, tak bysme si přáli, abysme to dokázali zjistit…a přesně o tomhle byla tahle přednáška. Koně, nemluví nahlas, víme? Koně bohužel trpí tiše, tudíž není lehké bolest, zvláštně tu začínající, odhalit. Dozvěděli jsme se, co bolest vlastně je, proč koně o své bolesti spíše mlčí a nestěžují si a jak bolest cítí. Mohli jsme se podívat na pár fakt hnusnejch fotek dokazujících, že i koně trpící bolestí jsou schopni podávat výkony.
A na závěr to nejlepší…kuchařka, jak poznat podle koně, že koně něco bolí.
Následovala třetí přednášející… jsme teprve v půlce, byl to fakt maratón… Kateřina Toušková se svou přednáškou “Fyzická a psychická pohoda při práci pod sedlem”. Tohle přiznám se mě ve skutečnosti vůbec nezajímá, protože nejezdím, žejo. Přenos jsem vynechala. Jukla jsem na to ze záznamu. A teda musím říct, že je fakt dobře, že nejezdím. Jsem totiž typický překážející jezdec…teda nejezdec…teda překážející hlavně ve chvíli, kdy se snažím vehementně nepřekážet a vydávat ze sebe nějaké pochybné povely sedem. No, nekecám, umím křičet zadkem (jéžiš, to zní hrozně) a do toho řvát něco úplně jinýho rukama…obzvláště, když se pekelně soustředím. A tady to bylo všechno tak pěkně pojmenováno…že je dobře, že jsem se na tu přednášku nakonec podívala. Tyjo, přestanu sedět s nohou přes nohu! Fakt! Přísahám! Přednáška krásně pojmenovala většinu mých “nejezdeckých” nešvarů…až jsem z toho trochu v depresi.
Čtvrtou do sbírky byla Klára Ničová. Můžete ji znát jako autorku publikace: “Využití teorie učení a biologických poznatků ve výcviku a využití koní”. Přednášela nám o kognitivních vlastnostech koní, o tom, zda věci vnímáme svými smysly stejně jako koně. Tak tohle bylo vážně zajímavý…pěkně jsme si projeli pět smyslů a ke každému z nich se dozvěděli kopec zajímavých a poměrně důležitých informací. To, že koně špatně zvládají přechody mezi světlem a temnotou, toho jsme si asi tak nějak všimli všichni, ale takové ty věci o zorných polích a tak, to pro mě byly vskutku novinky. No a to nemluvím o sluchu a tlumení stresu klasickou hudbou, ano, informace tohoto druhu zde také zazněly.
Předposlední příspěvek byl cizojazyčný! Ano, cizojazyčný. Veronika Bonebakker, jediný ofiko kouč Connection Trainingu široko daleko, přednášela slovensky. Přednáška se týkala jak jinak než welfare koní. Prostě se mluvilo o tom, jak to koním udělat hezčí. Zazněla tu důležitá věc, netýkala se koní, týkala se jejich lidí…zaznělo, že je potřeba se neustále vzdělávat. Zdá se to jako marginálie, ale když nevíte, můžete se snažit sebevíc a spíš se vám povede něco solidně podělat, než koni život zpříjemnit. Za tohle Venye patří můj dík.
A teď už teda o čem to bylo… o problematice vhodného prostředí, řešily se 3F, rozdíl v tom, jak koně žijí volně, bez lidí, a jak žijí koně domestikovaní. Jaké problémy sebou může přinášet nevyhovující chov…za všechny jmenuji vznik separační úzkosti, protože to je moje velké téma…ale je toho samozřejmě více. Dobrá zpráva je, že podmínky můžeme upravovat ku prospěchu svých koní…jasně málokdo může koně nechat lítat po 78 čtverečních kilometrech a dopřát mu kompletní širší koňskou rodinu, ale i tak se mu dá život s námi docela zpříjemnit… minimálně můžeme koni dávat v určitých situacích možnost volby, dát na výběr z více “druhů” sena, rozmístit větve na okus, no a vůbec všelijak zvláštně koním obohatit prostředí, v němž žijí.
No a poslední v řadě byla přednáška o pasování sedel, kterou měla Magda Frantlová. Jenomže tu jsem nestihla ani ze záznamu, protože ty byly přístupné pouze do včerejška.
Z toho pro vás plyne ponaučení, že příště se máte summitu zúčastnit sami a budete mít všechno z první ruky.
Lidi, vzdělávejte se!