Hledat a nasávat informace o irských cobech jsem začala už před tím, než jsem si jednoho takového kouska pořídila. Nějak jsem to neplánovala a vždycky jsem spíš chtěla welshe…no, prozřetelnost si nejspíš řekla, že bych se na welshovi někde přizabila a přihrála mi do cesty jiného coba, gypsy coba.
Okolnosti si vyžádaly, abych se dovzdělávala dále, protože ohledně cobích organizací, průkazů původu a nepůvodu, plemenných knih a registrů jsem měla najednou takový maglajz, že jsem moc nevěděla čí jsem. A jestli teda toho coba fakt mám, nebo nemám…teda, ne že by mi na tom záleželo… No a tak jsem onehdá vyrazila do Prahy na seminář o irských cobech, už přesně nevím, jaký měl název…přednášela na něm Michaela Kvisová, nasbírala jsem tam spoustu informací, dost věcí do sebe zapadlo a dostavil se poměrně zbytnělý aha efekt. Prostě super akce na rozšíření obzorů.
Člověk by se ale měl vzdělávat pořád, žejo, proto jsem zajásala, když jsem v rámci internetové prokrastinace narazila na plakátek anoncující konání webináře o irských cobech pod záštitou Irish Cob the Czech Republic. Trochu mě teda zarazila cena … byla proklatě nízká … až podezřele, ale řekla jsem si co už, máš coba, nosíš čepici a šálu týhle cobí organizace, tak se tam přihlaš a uvidíš. No a já viděla.
Přednášející byly dvě. Přednášela jednak Michaela Kvisová, jednak Barbora Jarešová, obě funkcionářky (No, to je výraz… prostě se obě snaží v rámci organizace o to, aby u nás chov irského coba k něčemu vypadal.) cobího spolku, čili osoby nanejvýš povolané. Celý webinář trval něco málo přes tři hodiny, byl doslova naditý informacemi, nenudila jsem se ani vteřinu, dozvěděla jsem se asi tak miliardu užitečných informací. Hovořilo se o historii plemene, o jeho standardu, o tom, že barva coba nedělá, rousy s věkem nedorostou a že jediná hranatá věc na cobovi je ten čumák, co má pod knírem a ten knír, že se nesmí holit, protože to nosí smůlu… Neméně zajímavé byly informace z místních luhů a hájů, rozumějte tanečky okolo vzniku Irish Cob the Czech Republic, různé návaznosti na ostatní organizace vedoucí plemenné knihy, informace o tom, kde všude může být váš kůň zapsaný, jak by měl vypadat průkaz té které organizace a jak se ohledně původu koně nenechat napálit. A nejen ohledně původu koně, ale také v záležitostech jeho koupě.
A co jsem si odnesla já osobně? No, předně to, že na svod se nemusím bát dorazit s koněm škubánkem. I když teda… je to relativní, neboť jsem kvůli bahnité půlkilové kouli musela ocas zkrátit na tříčtvrteční délku, na cobovi dost hnus…jako vědí, proč se to nemá stříhat. Upřímně, rousy na tom aktuálně nejsou o mnoho lépe…jo, a to byl další poznatek…s péčí o rousy se to nemá přehánět, teda ve smyslu, když tam nebují nějaký hnus. Jsem fakt ráda, že to dělám dobře a všechny ty šampóny, kondicionéry a ondulóny mám zavřený ve skříni.
Tákžé, abych to celé shrnula: kdo máte irského coba, tak se na seminář přihlaste, i když si myslíte, že víte dost, nevíte všechno. Kdo toužíte po tom vlastnit coba, pro toho je seminář téměř povinný…fakt vám tam objasní spoustu záludností, které se vyplatí vědět, než jedete coba nakoupit. Není běžné, že někdo, kdo sbírá leta zkušenosti, je jen tak bianco pošle dál, toho je zkrátka potřeba využít…a taky je potřeba si toho vážit.