Tahle kniha je oficiální příručka Mezinárodního klubu koňského agility, proto jsem si ji koupila. Jejím cílem je nám tento sport krok za krokem přiblížit. A kdo jiný, by tak měl činit než zakladatelka tohoto mezinárodního agility klubu Vanessa Bee. Kolem koní se pohybuje už leta, dokonce si vymyslela vlastní výcvikovou metodu, které říká Positive Horsemanship, a specializuje se, jak jinak, na budování vztahu mezi koněm a jeho člověkem, a to prosím pěkně bez „užití větších hůlek a větších bičů“.
No, a co teda v knížce najdete. Je to na necelých dvou stech stránkách patnáct kapitolek, spousta fotek, barevných, je to na křídě, takže vlastně za ty prachy dobrý. Dozvíme se, co je vlastně to „horse agility“, jaký že to potřebujeme ekvípment, abychom ho mohli dělat, zjistíme, jak koně chytat a vodit, jak na práci ve volnosti, co dělat, když kůň dělá něco, co nechceme. Od jedenáctky začíná jít do tuhého, protože se tu píše o tom, jak se koni představují agilitní překážky. Mno, a pak už tu jsou jednotlivé typy popsané – plachty, kužely, přenášení věcí, tunely a pódia a záclony a opony a skákání a tak vůbec. Dozvíme se něco o výrobě bezpečných překážek a o tom, jak bychom si měli zorganizovat závody, aby všechno klaplo.
Suma sumárum, knížku jsem si koupila, protože jsem byla zvědavá, co v ní bude. Užitečná asi je.
Equiliteraturu více méně sbírám, takže místo v mé knihovně jí zcela jistě patří. Ale neodpustím si podotknout, že kdybych si měla a musela vybrat mezi touhle knihou a knihou od Niny Steigerwald, volila bych druhou variantu. Pferdeagility je totiž mnohem více klikací a o dost nápaditější…
…ale teda upřímně řečeno, pokud vám nechybí fantazie, nepotřebujete ani jednu.
Já jsem tupoun bez fantazie, tak mám radši obě.