…aneb výčet typických povahových znaků plemene na základě pozorování jedince.
Koupila jsem si irského coba, teda, on je to gypsy cob, teda ona to je vlastně cobka a zaujalo mě na ní několik věcí, kterými můj druhý kůň nedisponuje, pravda, druhý kůň je elegantní rozumná dáma … i když taky praponík.
Mno, a čeho jsem si teda u té své cobky všimla? Předně:
1) Neuvěřitelná až do nebe volací schopnost šetřit energií. Čili do kopce ano, ale pokud možno po vrstevnici, že je to cesta plná křoví, co na tom záleží. I přes tuto energetickou hospodárnost vám bude váš cob chodit ve výběhu naproti, ovšem způsobem, že si nejprve vyprojektuje trajektorii vašeho pohybu a následně vám naťape do cesty, aby byla tato výprava pro něj co nejkratší, a počká si, až přijdete a podrbete ho.
Bod 2) drbání. Když se k vám cob natáčí zadkem, zpravidla vás nechce nakopnout, nemyslí to ani nijak neslušně nebo tak. Chce prostě jenom podrbat. Jak se chytnete, máte smůlu, vydrží se nechat drbat několik minut až hodin. Pokud byste náhodou chtěli odejít, přišlápne si vás zadní nohou, jste uvězněni a musíte čekat a sloužit, než se odsune (zpravidla k senu).
S tím souvisí bod 3) Odsouvání coba. Coba odsouvám zásadně targetem, který si velice rychle spojil s tím, že když se za ním pohne, dostane odměnu v podobně jídla … nebo drbání. Takže šup, target podšoupnu bokem před koně, ukazováčkem se dotknu plece a máme tu ustoupení přední půlkou coba, jako o dost jednodušší než v době, kdy target neznal (teda neznala, je to ona) a odsouvala jsem tzv. „na stěhováka“.
4) Chytrost až vychytralost. Nové věci stačí ukázat jednou až dvakrát, pokud máte smůlu (spíš štěstí) na zvíře-blba, budete se muset namáhat třikrát. Upřímně, radši bych měla zvíře-blba, které nebude otevírat vrátka, umně překonávat oplůtky a odkrývat plachty ze sena, ale co už nadělám. Pokud vám připadá, že váš cob něco nechápe, rozhodně se tím nenechte zmást, je to záměr, jak z vás vylákat víc mrkve, víc drbání, víc klidu, víc čehokoli, co zrovna chce. Problém je v tom, že stejně rychle jako nové užitečné cviky se učí i zlozvyky, na ty je možná ještě o něco chytlavější. Ale stejně rychle se je odnaučí, takže to prostě člověk bere jako tréninkovou výzvu, mno.
5) Smysl pro černý humor. Smysl pro humor mají všichni koně, na tom není nic divného. Ovšem cobí humor mi připadá o něco zvrácenější. Když cob usne, je to vždycky na kopci, vždycky hlavou dolů a vždycky u toho vypadá, jako když už se nějaký ten den nafukuje a taky mám podezření, že někdy schválně zadržuje dech. Člověk vyběhne na kopec, plíce venku, cob zvedne hlavu v očích výraz: „Načapala, načapala.“ Variantou je finta s rezavým plotem. Bělohlavý cob si tře hlavu o rezavý plot, dokud rez nevytvoří na hlavě dokonalou iluzi litrů zaschlé krve, následně jde k ohradě a zařehtá. Vy běžíte a zběsile hledáte tržnou ránu, než vám dojde, že to je umná imitace.
Mno, bylo by toho asi vícero, ale mám ji teprve rok.