Protože mám dva koně a jenom jeden zadek, byť normálně rozdělený na dvě půlky, nedovoluje mi sedět na dvou koních, rozhodla jsem se proto začít vytvářet řešení našeho dlouholetého … a s mladším koněm krátkoletého problému. Jedná se o strach ze samoty. A teda nejsem si úplně jistá, jestli by nebylo jednodušší naučit sebe jezdit na koni na stojáka … každá z holek by dostala jednu mojí nohu a tradá. Jenomže jít ven s jedním koněm a druhého nechat ve výběhu v klidu se popásat je můj sen (a to nemluvím o jeho praktičnosti) a sny jsou od toho, aby se plnily.
Jak to vypadá teď. Teď to vypadá tak, že jakmile s jednou z kobyl vylezu za branku, druhá začne být napnutá jak kšandy, co se jako bude dít. V lepším případě zůstane napnutá, v horším případě začne popocházet kolem. V ideálním případě by se mi líbilo, aby se ta opuštěná, šla pást … teda … šla k síti, nebo prostě dělat něco, co není běhání a řehtání…taky by nemusela hypnotizovat.
Jako takovou antistresovou pomůcku u obou hysterek podporuju vyhledávání…seeking system… znáte to, určitě jste o tom slyšeli, jestli ne, tak tady. Během krmení rozestavuju různě kužely a schovávám pod ně žrádlo. A byla bych tuze moc ráda, aby to pomáhalo, i když kůň zůstane sám. Aby prostě chodil a hledal a objevoval s hlavou u země, ne s hlavou alá řehtající žirafa. Slibuju si od toho, že tahle zábava bude schopna částečně zaplnit vakuum vzniklé oddělením druhého koně. Když holt nevydrží v klidu, tak ho musíme nějak zaměstnat, nebo se zaměstná sám lítáním podél ohrady, a to nechceme.
Tákže, krátkodobý cíl jedna: Vidíme se přes ohradu a vůbec nám ta ohrada nevadí.
Co přijde dál, uvidíme za několik let s tím, jak se bude experiment vyvíjet.
Sice si myslím, že to celé dopadne zvětšením výběhu, koňoboudy a stáda…, ale nechci předbíhat.