1) Nepadají z nás pamlsky jen tak, když do nás kůň dloubne.
2) Hlídáme emoce. Snažíme se koně moc nenapružit, teda … co se dožadování žrádla týče, a když už se nám to z nějakého důvodu povede, tak se ho snažíme zklidnit. Jak? Mno, to záleží… Já používám „zapnutí seeking“ vychytám si něco, co při vší podělanosti, kobyla udělala dobře, rozházím kolem sebe mnoho a mnoho odměn, v tichosti vyklidím pole a jdu někam do kouta mít výčitky svědomí.
3) Volíme správnou hodnotu odměny. Neodměňuju sušeným chlebem, když to koně vytáčí k nepříčetnosti. Jsem rozhodně radši, když kobyla otráveně odejde „dělat si svoje věci“, protože zrovna odměňuju něčím, co jí moc nejede, než aby nervně stepovala, zkoušela mi užrat kus ruky a tak podobně. Podrobným zkoumáním jsem odhalila, že „nejvyrovnanější“ je při odměňování mrkví, nejvíc ji prudí všechno, co má tvar granule. Tákže, odměna musí být hnusná, ale ne zas tak moc a zároveň musí být dobrá, ale ne zas tak moc. Každej to má jinak, no.
4) Volíme správné množství odměny. Světe div se, některé koně dokáže rozlítit, když jim dáváte mrkev po kolečkách, jiným vadí, když řezanku nevyčíslitelné hodnoty trousí všude kolem. Tákže, množství musí být akorátní pro vašeho koně.
5) Pozor na přítomnost stádního dominátora (tzv. kůň bez uší). Mno, lepší je pracovat v klidu a separovaně. Když to nejde, je to práce se skupinou a ta není jednoduchá. Máte na hrbu zároveň práci se dvěma koňmi (v lepším případě), oba chtějí jídlo, jeden je napruzený na druhého a oba na vás…tohle nechcete. Už vstupní hodnotou této rovnice bude přinasranost, pracovat se s tím dá, ale opravdu v rukavičkách. A pozor, nezapomínáme na to, že kůň bez uší dokáže prudit i přes ohradu…takže bariéra sice dobrá, ale ty ksichty jsou prostě vidět a jsou blízko.
6) Nenecháme se trénovat, nikdy a za žádnou cenu. Musíme odolávat pohledům a pokusům o kontakt. Jakmile člověk podlehne a začne poslouchat svého koně v tom, kdy se začne cvičit, může se mu časem stát, že v klidu ani nesebere bobky ve výběhu. Na tohle pozor, je to cesta k závislosti na cvičení. Ze začátku to je pro člověka fajn a působí mu to hroznou radost, nojo, koníček chce makat a je vítací, super. Časem přijdou věci jako vysypávání kolečka, drkání do zad, pronásledování po výběhu, zatarasování cesty … prostě fracek na sebe začne upozorňovat, mno … ne, nepřijdou, ale mohly by.
7) Odměňujeme to, co chceme, aby se opakovalo. Nepatří k tomu šacování, sápání se, olizování, ňuchání a ňufání, drkání, tlačení a podobné neduhy, které přiznám se, občas toleruju, netrestám (možná někdy tím, že odejdu), ale nikdy, opravdu nikdy neodměňuju, a to ani nevědomě. Čili, chci, aby kůň dodržoval metrovou vzdálenost od mojí maličkosti, nekrmím si ho tři centimetry od obličeje.
8) Od pamlsku k pamlsku to musí trvat přiměřeně dlouho, jinak kůň znervózní. Jo, znervózní, protože se bude bát, že nic nedostane, bude si myslet, že se málo snaží, začne se víc snažit, začne být kreativnější a možná zapojí při chůzi nápaditý prvek kousnutí do ruky, do jaké? Mno, do vaší! Postupně se prostě musíme svou pílí a svědomitostí dopracovat k tomu, abychom koni vnukli myšlenku, že pamlsek určitě přijde, ale prostě jenom přesně nevíme kdy.
9) Nechodíme průserům naproti. Ne, nebudeme experimentovat s tím, kolik toho kůň ještě psychicky zvládne. Nebudeme nechávat s našimi koňmi pamlskovat děti bez dozoru … mno, to po pravdě ani některé dospělé. Budeme si hlídat takovou věc, které se říká osobní prostor … prostě si k sobě nepustím to zvíře blíž, než mi je příjemný. Odměňuju nataženou rukou, když to nestačí, odměňuju do kyblíku, když to nestačí, odměňuje přes ohradu. Mno, moc mě nenapadá, co by se nemohlo zvrtnout, takže podtrženo sečteno, prostě u těch koní myslíme hlavou.
10) Mějme plán, když se to náhodou podělá. Jdete s koněm na targetu, ten má uši přilepený k hlavě a vy čekáte, až je jako dá dopředu, abyste to mohli prokrmit … mno, jenomže ten debil nemá pochopení a ožene se po vás zubama. Co teď? Mno, teď musíme mít právě ten plán, abysme to nepopindili ještě víc. Jo a mít plán, tím nemyslím, že ho tím targetem majznu po palici.
Holt ono to s těma pamlskama je úplně stejný jako se vším jiným u těch koní. Musíme být čitelný, konstantní a mít tak nějak všechno „vybalancovaný“.