…seš tak trochu…
…zemědělec, protože prostě kupované seno je buď moc plesnivé, nebo moc zelené, moc lístečkové, moc voní, je málo stonkaté, a tak je potřeba, usušit si vlastní, podle daných parametrů (dvakrát přemoknout, jednou ofouknout jižním větrem, čtyřikrát otočit), aby bylo to kupované s čím namíchat.
…výživář, protože každý kůň potřebuje něco…a zpravidla něco nesmí, takže se člověku v jednom krmení líbí ostropestřec, ale nelíbí se mu kukuřičné vločky…a v jiném je navíc melasa…mno, nezbývá, než si prostě nakoupit pytle růzností a míchat a míchat a míchat … souvisí s tím tak trošku další „sociální role“ – skladník, protože najednou nestačí lněné výlisky, ale potřebujete ještě konopné a ostropestřcové a slunečnicové.
…veterinář, protože každému koni, co bydlí se svým majitelem pořád něco je. Jednou teče něco z pravého oka, pak z levého, pak z nosu, pak je levé ucho níž než pravé. A pak „Jé, hele, klacek, já se na něj napíchnu, schválně, co bude dělat!“.
…kopytář, protože někdy to tak prostě vyplyne. Začne to zpravidla tím, že po odjezdu kováře kůň hůř chodí, pak se začne zkoumat na internetu, proč to tak je, pak se koupí rašple a člověk si začne s pomocí boží a obrázkových knížek postupně rašplovat předloktí a prsty (nejvíce trpí palce) až se dostane až ke kopytům svého koně.
…architekt a projektant, trochu tesař, trochu truhlář, někdy zedník, protože kdo nikdy nestavěl důmyslné skrýše na zazimování sena, nedláždil chodníčky, nekonstruoval krmelce…jako by nebyl.
…řidič, mastičkář, bylinkář, trenér, sedlář, fyzioterapeut, často i psychoterapeut, zahradník, dřevorubec, drbátko…letošní podzim si občas připadám i jako potápěč.
Zkrátka ten umí to a ten zas tohle a ten, co bydlí s koněm, umí od všeho trochu.